Suché Skály

Suché Skály

Skalní oblasti Českého ráje jsou tvořeny obvykle jemně zaoblenými skalními bloky pokrytými typickým porostem borovic. Výjimkou jsou ostře rozeklané Suché skály, tyčící se do výšky východním směrem 3km od letoviska Malé Skály.

Jsou tvořeny křemičitým pískovcem až křemencem a vznikly z křemičitého písku, který sem byl zanesen mořskými proudy v období na konci druhohor, kdy byla celá oblast zalita křídovým mořem. Vlivem tektonických sil ve třetihorách došlo k tzv. lužickému zlomu litosférických desek, z nichž jedna byla vyzdvižena a otočila se do vertikální polohy a dala tak vzniknout 600 m dlouhému a v některých místech až 70 m vysokému hřebenu Suchých skal. Jedná se o unikátní geomorfologickou lokalitu, která u nás nemá obdoby. V roce 1965 byly Suché skály vyhlášeny národní přírodní památkou.

Jak již z názvu vyplývá, nemají Suché skály příliš rozsáhlý lesní porost. Pro svůj tvar získaly několik lidových pojmenování. Běžně se jim v tomto kraji říká České Dolomity nebo Kantorovy varhany. Specifický tvar a ostrost skal je dána vysokou odolností pískovce zpevněného křemennými žilkami, křemičitými kůrami a železitými povlaky a inkrustacemi. Na některých místech můžeme spatřit ohlazené plochy tzv. tektonických zrcadel.

Oblast je oblíbeným horolezeckým terénem, neboť vlastnosti křemičitého pískovce jsou pro horolezectví příznivé. Skály nabízí možnost asi čtyřiceti výstupů I. až VI. stupně obtížnosti. Hřeben se člení asi do dvaceti částí, k těm nejznámějším a horolezecky nejnavštěvovanějším patří např. Bílá věž, Sokolí věž a nejvyšší Hlavní věž (522 m n. m.). Rozhled z jejich vrcholů je jistě úchvatný, neboť hladina řeky Jizery se zrcadlí více než 250 m pod námi.